Vše, co musíte vědět před cestou do Albánie
Albánie se stále častěji dostává do hledáčků českých cestovatelů. Všude kolem sebe slyším, kdo už tam byl a kdo by se tam chtěl podívat. Možná je to tím, že Chorvatsko podražilo, a my tak začínáme hledat jiné možnosti u Středozemního moře. Mnoho lidí už se taky nebojí svou krátkou dovolenou věnovat objevování nových míst. Navíc se „Zemi majestátního orla“ konečně daří očistit svou špatnou pověst z konce minulého století.
Osobně si myslím, že je to úžasná destinace, jenž má co nabídnout snad každému. Malebná historická městečka, dlouhé písečné pláže, starověké vykopávky a nádherné hory.
Abyste si cestu do Albánie užili bez zbytečného stresu, sepsala jsem vše, co je před odjezdem dobré vědět, aby vás nezaskočilo nic, než krása a bohatá kultura tohoto podceňovaného balkánského státu.
Kdy vyrazit
Hlavní turistická sezóna začíná o letních prázdninách, jelikož jsou ideální jak pro dovolenou na Albánské riviéře, tak pro prozkoumávání krás Albánských Alp. Teploty se pohybují kolem 34 °C.
To jsou však nejhorší podmínky k procházení antických památek, hradů a měst. Například historický Gjirokaster se v létě mění ve výheň. Už v dubnu jsme se pěkně zapotili.
Zima je potom mírná, ale deštivá. Proto bych doporučila buď mezisezónu – duben, květen, září a říjen, nebo si návštěvu Albánie rozdělit na dvě části. V teplíčku si užijte moře a hory, na jaře nebo na podzim poznávejte fascinující historii a architekturu.
Podmínky vstupu
Nejen pro Čechy, ale i pro občany většiny ostatních zemí, je přechod albánských hranic velmi snadný. My tam můžeme bez víza strávit 90 ze 180 dní. Těchto 90 dní nemusíte využít v kuse, můžete odjet a vrátit se třeba za měsíc, ale pak si musíte hlídat, kolik vám ještě zbývá. Ani delší návštěva však není problém, jen si musíte včas vyřídit elektronické vízum na stránkách e-visa.al
Update: Od 6.9. 2021 je vstup i tranzit podmíněn průkazem bezinfekčnosti (očkování, test, prodělaná nemoc). Seznam všech aktuálních opatření zde.
Další informace o vstupu a situaci v Albánii najdete na webu MZV a Velvyslanectví v Tiraně.
Bezpečnost
Hodně lidí si stále myslí, že je Albánie nebezpečná. Není se čemu divit, jak už jsem zmínila, špatnou pověst měla po desetiletí. Příčinou byla totální izolace během diktatury Envera Hoxhi a chaos po jeho smrti v roce 1985. Země nezvládla přechod k demokracii a zkorumpovanost dosáhla neskutečných rozměrů. Nelegálním aktivitám se údajně chtě nechtě věnovalo až 70 % lidí. Obrovské množství Albánců také emigrovalo do zahraničí, kde byli, a stále jsou, nechvalně známí jako drogoví dealeři a mafiáni.
Dnes však v Albánii žádné velké nebezpečí nehrozí. Pokud nejste zapletení s nějakou zločineckou organizací nebo do místní politiky, opravdu se nemáte čeho bát. Stopování je tu extrémně snadné a nikdy jsem neměla pocit, že by mě chtěl někdo okrást (krom nelicencovaného taxikáře). Ve městech narazíte spíš na žebráky, kteří si o peníze řeknou na rovinu, než na kapsáře.
Samozřejmě musíte vzít v potaz, že se jedná o jednu z nejchudších zemí v Evropě, a proto je lepší držet se turistických míst. Zkrátka, používejte zdravý rozum, na své věci si dávejte pozor, stejně jako doma, a měli byste být v pořádku. Kdyby se vám nechtělo věřit mému názoru, porovnejte si skóre bezpečnosti zemí třeba na www.travelsafe-abroad.com.
Abych nezapomněla, co se divokých zvířat týče, v horách se sice vyskytují vlci a medvědi, ale ti jsou plaší a člověk na ně málokdy narazí. Největší pozor si dávejte na hady. Po celém Balkáně žije několik druhů jedovatých zmijí, které mohou způsobit nepříjemnosti, takže v přírodě raději koukejte pod nohy.
Jazyk
Albánština sice patří mezi indoevropské jazyky, ale nečekejte, že budete schopni porozumět více než pár mezinárodních slov. Není totiž podobná ani slovanským sousedům ani řečtině z jihu. Tvoří vlastní větev a její původ je doteď nejasný.
Nemusíte se ale strachovat, že byste se nedomluvili. Obzvlášť pokud ovládáte alespoň základy angličtiny nebo italštiny. A jestli ne, tak mi věřte, že to v dnešní době stejně zvládnete. Potkali jsme spoustu lidí, hlavně na trzích s ovocem a v dopravě, kteří neuměli slovo anglicky a ani to nebyl problém. Cena se napíše nebo ukáže v bankovkách, zbytek se předvede pantomimou.
Pro jistotu si můžete do mobilu připravit Google Translate s offline albánštinou a češtinou (či přesnější angličtinou). Hlavně si ale stáhněte alespoň jedny offline mapy. Já nenechávám nic náhodě a mám vždy jak Maps.me, tak Mapy.cz a Google Maps. Všechny mají svoje výhody.
Internet
Ohledně internetu můžete být také úplně v klidu. Wi-fi je standardním vybavením všech ubytování, a pokud zrovna nenastaly neobvyklé technické potíže, koukali jsme po večerech na Netflix bez sekání.
Skoro všechny restaurace a kavárny mají možnost připojení, ale na heslo se musíte zeptat, snad nikdy jsem ho neviděla viditelně napsané na menu, účtence nebo za pultem.
Elektrické zásuvky
Do Albánie pravděpodobně nebudete muset shánět adaptér. Ale pozor, nejčastěji se setkáte se zásuvkou typu C (eurozástrčka) se dvěma hroty bez zemnění. Nabíječka na mobil tedy půjde všude, ale například na laptop bude třeba speciální prodlužka nebo rozdvojka. Více info na užitečné stránce electricplug.eu.
Telefonování
Telefonní předvolba Albánie je +355 a tísňové číslo 112 stejně jako jinde v Evropě. Pokud nejde o akutní problém, můžete volat přímo policii (126), záchranku (127) či hasiče (128).
Albánie není součástí Shengenu ani EU, takže se u českých operátorů řadí do dražší roamingové zóny 2. S voláním, sms i daty si tedy dejte pozor. Osobně jsem ale za tři měsíce nic z toho nepotřebovala. Stačí se s ubytováním domluvit předem na přibližném čase příjezdu, mít stažené offline mapy, případně zajít do kavárny, a máte vyhráno. Spousta lidí zde používá Whatsapp.
Kdybyste ale přeci jen nějakou SIM chtěli, dá se snadno pořídit hned na letišti nebo v hojných kioscích operátorů, případně i v jakémkoli obchodě s mobily. Hlavními poskytovateli jsou Vodafone, One a ALBtelecom, přičemž Vodafone prý u turistů boduje nejvíce. Nabídka obsahuje denní, týdenní i měsíční plány a cena se pohybuje kolem 1500 lek (cca 312 Kč) za 15 GB dat, 500 minut pro místní volání a 100 sms po Albánii i mezinárodně. Krom turistických tarifů existují i levnější klasické, ale ty vám prodejci nebudou dávat moc ochotně, musíte si to vykomunikovat.
Doprava
Doprava v Albánii je kapitola sama o sobě. Proto jsem napsala obsáhlejší článek s názvem „Doprava po Albánii: autobus nebo auto?“. Najdete v něm důležité tipy na řízení mezi šílenci, a jak se vyznat v chaotické hromadné dopravě. Tady vám nabízím krátký přehled, plus informace o letištích a vlacích.
Letiště
Největším mezinárodním letištěm je Tirana International Airport Nënë Tereza (TIA), známé také jako Rinas. Leží totiž ve vesnici Rinas asi 17 km od centra hlavního města. Obvykle se dá za pár stovek letět i přímo z Prahy, ale s tím Covid19 na nějakou dobu zamíchal.
Taxík mezi letištěm a centrem stojí asi 20 euro/2500 lek. Šoféři vás budou nahánět hned u dveří, ale oficiální licenci pro tuto trasu mají pouze žluté taxíky Auto Holiday Albania, které se dají objednat i předem online.
Autobus přijde na 300 lek/2 eura a snadno ho najdete podle značky na parkovišti přímo naproti východu z letiště. Nelekněte se, kdyby tam stála jen dodávka, tak autobusy v Albánii běžně vypadají. Odjezd každou hodinu od 7 do 23 h z centra a od 8 do 24 h z letiště. Zastávka v Tiraně je za budovou Národního divadla opery a baletu.
Aktuální informace a spoje do dalších měst najdete na stránkách letiště.
Další možnosti
V dubnu 2021 bylo oficiálně otevřeno nové mezinárodní letiště v Kukës nedaleko hranice s Kosovem. To má sloužit nízkonákladovkám, ale zatím se moc neuchytilo.
Rozestavěn je také další velmi očekávaný aerodrom ve Vlorë, který zásadně zkrátí cestu na Albánskou riviéru. Než se však dočkáme, můžete využít blízkosti řeckého ostrova Korfu.
Z Mezinárodního letiště Korfu (CFU) se snadno autobusem nebo taxíkem dostanete do přístavu, odkud velmi často vyplouvají trajekty do Sarandë. Některé trvají pouhých 30 minut (Ionian Seaways), jiné až 2,5 hodiny, protože přepravují i auta (Finikas Lines), lístky nabízí i Sarris Lines. Tato cesta je samozřejmě možná pouze když jsou otevřené „pozemní“ hranice.
Při hledání levných letenek se nezdráhejte podívat také na Podgorici, Prištinu a Ohrid. Do Albánie je to autobusem kousek a možná si tak budete moci udělat zastávku v další zajímavé zemi.
Autobusy
Autobusem se dostanete téměř všude. Bohužel neexistují žádné webové stránky s vyhledáváním spojů ani s jízdními řády. Dokonce ani zastávky meziměstských dodávek, takzvaných furgonů, nejsou nijak značené. Jakmile si ale trochu zvyknete čekat a hledat, nic vás nezastaví. Nejlepším zdrojem informací jsou místní, ti vždycky vědí v kolik a odkud co jede.
Já jsem Albánii procestovala právě pomocí autobusů, takže jsem vytvořila přehled svých zkušeností tady: Autobusy v Albánii: jízdní řády, umístění zastávek a ceny. Snad vám pomohou!
Auto
Albánii od České republiky dělí asi 1400 km a čtyři další státy. Proto není moc běžné vydat se tam autem, pokud zrovna nechystáte roadtrip po celém Balkáně. Půjčení vozu na místě se ale těší velké oblibě. Výhodami oproti autobusu jsou rychlost a flexibilita. Chce to však řádnou psychickou přípravu. Řidiči v Albánii tropí neuvěřitelné vylomeniny a ve městech funguje zákon džungle spíš než dopravní značení. Obrňte se proto trpělivostí, očekávejte od ostatních cokoli a určitě nešetřete na pojištění.
O tom, proč to tak je, a podrobnosti o předpisech najdete v již zmiňovaném článku „Doprava po Albánii: autobus nebo auto?“
Vlak
Železniční infrastruktura byla v Albánii natolik zastaralá, že ji museli pozastavit na dobu neurčitou. Při volbách slibovali obnovu trasy Tirana–Drač, ale jak dlouho to bude trvat, to je ve hvězdách. Při návštěvě Drače se ale schválně zkuste podívat na nádraží, příležitostná jízda pochybně vyhlížející mašinkou prý zaručuje velký zážitek.
Ubytování
Z naší zkušenosti se v Albánii vyplatí hledat ubytování přes Booking.com, které nabízí i soukromé apartmány za lepší cenu než Airbnb (snad krom Tirany). Stáhněte si appku a vytvořte si účet, protože obojí vám zajistí nemalé slevy. Díky tomu, že se cestovní ruch začal rozvíjet docela nedávno, najdete spoustu krásných, nových apartmánů v rodinném vlastnictví. Ty jsme měli nejraději, protože byly perfektně čisté a majitelé neuvěřitelně milí. Kolikrát nás pozvali na kávu a domácí rakiji.
Finance
Oficiální měnou je albánský lek (ALL). Jedna koruna se pohybuje mezi 4 a 5 ALL a nepočítejte s tím, že leky najdete v českých směnárnách. To ale není důvod k panice. Eurem můžete zaplatit autobus z letiště, taxík, většinu ubytování a v turistickým místech ho berou i v restauracích a obchodech. Určitě se ale vyplatí co nejdříve směnit nebo vybrat z bankomatu a mít hotovost vždy u sebe, protože karty přijímají zřídka.
Podle toho, co jsem slyšela, není moc problémů s důvěryhodností směnáren, ale sama jsem využívala raději výběry z bankomatů, které najdete i v menších městech. Pozor na poplatky! Naštěstí je přístroj vždy oznámí předem i v angličtině (Transaction fee) a vy tak můžete výběr zrušit a zkusit jinou banku. Doporučit můžu Credins a Alpha Bank. Ohlídejte si i poplatky své české banky. Já používám při cestování Equa Bank, která má výběry v zahraničí zdarma.
Naše měsíční útrata byla v mezisezóně přibližně 15tis. Kč na osobu. Dvoulůžkový pokoj nebo apartmán stojí 300–650 Kč/noc, jídlo v restauraci pro dva včetně vína mezi 315–350 Kč a nakupování v obchodě vyjde podobně nebo trošku levněji než u nás.
Voda
Přes oficiální tvrzení vlády voda z kohoutku není pitná! Obzvlášť ve velkých městech obsahuje tolik chloru, že si cizinci po pravidelné konzumaci stěžují na křeče v břiše. Místní ji také nepijí. Ve všech obchodech jsou k dostání 4–8 litrové lahve pitné vody za pár korun. Čištění zubů a vaření by však mělo být bez starostí.
Stravování v restauraci
Mohlo by se zdát, že na tom nemůže být nic složitého, ale přesto bych vám chtěla dát pár tipů.
Albánci ve službách nechtějí vypadat moc dychtivě, takže se připravte na to, že při placení budete s obsluhou hrát takovou legrační hru. Opravdu málokdy vám totiž přinesou účet sami od sebe.
S číšníkem tedy musíte nejprve navázat oční kontakt, kterému se bude vyhýbat jako Leonardo DiCaprio ženám svého věku, a pak mu gestem napodobujícím podpis ve vzduchu naznačit, že chcete platit. Můžete i normálně mávnout, ale v tom případě přijde až k vám a nastává zdržení.
Tím to ale nekončí. Nesluší se totiž stát a koukat vám na peněženku, takže pokud nemáte peníze nachystané, zase odejde a tím začíná další kolo hry s očním kontaktem. Pokud máte, můžete přesnou částku nechat na stole a poukázat na ni při odchodu.
Celý proces se sice zdá náročný, ale přijde mi to lepší, než když vás v některých podnicích chtějí vystrnadit hned po posledním soustu. V Albánii se prostě nikam nespěchá.
K restauracím bych chtěla ještě dodat, že dýško sice není třeba, ale je vítané. Deset procent spolu s pochvalou pokrmu vám může získat pozvání na rakiji nebo domácí víno při další návštěvě.
Na závěr
Pokud jste dočetli až sem, myslím, že vás při cestě po Albánii snad nic nepřekvapí (asi krom odpadků na zemi, které připomínají, že je země stále ve fázi rozvoje). Kdybyste měli nějaké dotazy, můžete mi napsat do komentářů, na sociálních sítích nebo na sarka@sharkadventurin.cz, ráda odpovím! Také budu vděčná, když se podělíte o své zkušenosti nebo čerstvé informace.
Všechny články o Albánii najdete zde.
Mohlo by se vám také líbit
Doprava po Albánii: autobus nebo auto?
2 komentáře
Martina Pazourová
Dobry den diky za vtipne popsany clanek, pobavila jsem se hlavne u obsluhy v albanske restauraci
zelma
Waiting patiently for you to come home and fuck me! https://hdo.ai/DVMQq