O mně
Ahoj a děkuji za zájem o můj blog!
Jmenuji se Šárka, pocházím z malého městečka ve Východních Čechách a vždycky jsem měla hlavu plnou snů a fantazií o velkém světě.
Přestože jsem toho v dětství s rodinou projela dost, za počátek svého velkého dobrodružství považuji až rok 2014. No a od té doby jsem uvažovala o tom, že začnu psát blog. Jak vidíte, prokrastinace je mou druhou přirozeností. Mezitím se mi podařilo nasbírat spoustu zkušeností, o které bych se teď konečně ráda podělila.
Příběhy a tipy nejsou jediné, co od této stránky můžete očekávat. Na cestování mám nejradši poznávání všemožných lidí s různými pohledy na život, a proto bych si moc přála, abyste se nezdráhali komentovat a posílat své zážitky. Můžeme si radit, povídat si, a třeba se někde i potkáme 🙂
Rok za rokem
Aup-pair a prozkoumávání West Midlands, pak několik týdnů cestování - Londýn, Bournemouth, Bath, Bristol, Windsor, Oxford
Letní škola v Hangzhou, pak Šanghaj, Nanjing, Suzhou, Wuzhen
Rájecké Teplice, Žilina, Malá Fatra, Čičmany
Roadtrip Porto, Aveiro, Coimbra, Fátima, Nazaré, Lisabon, Sines, Sagres, Lagos, Faro, Évora, Pinhão, Guimarães, Braga
Au-pair v Glasgow, několikrát Edinburgh, dále Loch Lomond, Ayr, Falkirk, Largs, St. Andrews, Inverness
Intenzivní týdenní labůžo v Římě a Vatikánu
Semestr v provincii Guizhou, cesty do Dali, Soutěsky skákajícího tygra, Chengdu, Leshanu
Au-pair v Londýně. Výlety do Sheffieldu, Yorku, Whitby, Leeds, Brightonu, Box Hill, Cambridge a později jedna předvánoční návštěva
Dovča ve Vodici s výletem do Šibeniku
Život v Napier a oblasti Abel Tasman/Nelson. Cestování křížem krážem po obou ostrovech
Bangkok, Ayutthaya, Chang Mai, Pai, Khao Sok, Koh Tao, Koh Phangan. Zastávka v Jakartě a Thousand Islands.
Tři měsíce pomalého cestování po Albánii, poté Podgorica, Ostrog, Kotor, Budva, Žabljak a Ulcinj v Černé Hoře a Ohrid, Bitola, Prilep, Kruševo, Skopje v Severní Makedonii.
Život v Tbilisi a výlety do Batumi, Kutaisi, Akhaltsikhe, Borjomi, Gori, Uplistsikhe, Sighnagi a Tsinandali
Dovolená v Dahabu na Sinajském poloostrově.
Téměř dva měsíce v Mexiku, na skok v Guatemale, měsíc v Peru, trocha Ekvádoru včetně nádherných Galapág, a nakonec měsíc v Kolumbii.
Měsíc výletů a návštěv u přítelovy rodiny a kamarádů v okolí San Francisca a Seattlu. Poté deset měsíců práce v kanadském Whistleru s krátkou pauzou v Mnichově a Dublinu. Nakonec další měsíc ve Státech (Kalifornie, Havaj, Florida).
Tři měsíce v Turecku na pobřeží Egejského moře, Pamukkale, Alanya, Istanbul.
Barcelona, Řím, Toskánsko, Cinque Terre, ČR a Mnichov s přítelovou maminkou, která navštívilia Evropu poprvé.
Tři týdny v Bosně a Hercegovině - Sarajevo, Mostar, Jajca, Travnik, Banja Luka
Jak jsem se zamilovala do cizích krajin a života za hranicemi?
Jako náctileté mi na dveřích vedle plakátů herců a zpěváků visela mapa Itálie. To protože jsme tam často jezdili na dovolenou. Snila jsem o tom, že ji jednou celou projedu autem a možná tam potkám i nějakého toho charismatického fešáka. Časem se k ní přidala i mapa Irska. Už si nejsem jistá proč, ale podezřívám z toho film P.S. Miluji Tě a Geralda Butlera 😀
Později už mi Evropa nestačila. Začala jsem se tedy zajímat o všechno kolem Japonska a Jižní Koreje, což nějakým záhadným způsobem vyústilo v to, že jsem na vysoké studovala čínskou filologii. S logikou jsem se holt nikdy moc nekamarádila. Nechtěla jsem ale jít úplně do neznámého, a tak jsem jako druhý obor zvolila mou milovanou angličtinu.
No, ambice k cestování by tu tedy byly, realizace se však zdála být úkolem té lepší, odvážnější, připravenější Šárky někde v mlhavé budoucnosti. Po třech letech studia se mi ovšem zdálo, že se s touhle hustou holkou nikdy nestřetnu. Ruply mi nervy …
a odjela jsem na léto do Anglie. Nejlepší rozhodnutí v životě!
To bylo v již zmíněném roce 2014. Nakoplo to především moje sebevědomí na nic nečekat a jít svému štěstí naproti. Teda spíš nasadit tretry a chytit tu mršku do vlatních rukou.
Od té doby jsem pořád hledala nejrůznější možnosti, jak vyjet. Počínaje rokem 2016 se mi podařilo strávit vždycky alespoň pět měsíců v zahraničí, a když jsem se konečně osvobodila od školy, zkusila jsem získat Working Holiday vízum na Nový Zéland. Další osudový nápad!
Rok na Zélandě se protáhl na 19 měsíců, a přestože mě tam zastihla pandemie, potkala jsem tam partnera, se kterým mě to cestování jen tak neomrzí. Moje malé plány nabraly nových rozměrů a doufám, že díky nim bude na těchto stránkách pořád co číst.
A víte co? Ten můj parťák je po dědečkovi Ital a po babičce Ir. To musí něco znamenat, ne? 🙂
Kam dál?
Mrkněte na Instagram, jsem tam dost aktivní
Travel blog mého milého: sandaltanman.com (anglicky)
